Mé jméno je Martin David a jsem vysoce hodnoceným profesionálním masérem. Na myšlenku masírování mě přivedla má babička v r. 2001. Tehdy mi bylo 9 let a fascinovalo mě jen slovo masáž. Jednoho dne nám koupila obyčejnou, mentolovou emulzi a byla bytostně přesvědčená, že mé ruce jí na chvilku uleví od bolestí, které jí trápily v bederní páteři. Nevěděl jsem, do čeho jdu a bál jsem se jí dotknout, abych jí neublížil. Odměnou mi však po 15 minutách byla její spokojenost a úleva.
Toto bylo ve mě zakódováno celých následujících 10 let přesto, že jsem studoval úplně odlišný obor. Po maturitní zkoušce na konzervatoři r. 2012, kdy mozek byl nastartovaný z předchozího drilu, jsem najednou nevěděl, co s časem. Studium dalšího nástavbového studia mě čekalo až za 3 měsíce.
Od spolužáků jsem se dozvěděl, že je možnost si udělat rekvalifikační masérský kurz. S nadšením jsem tuto myšlenku uchopil a kurz jsem absolvoval v Praze, konkrétně v prestižní a vysoce hodnocené škole v Dexter academy.
Na další kurzy nebylo pak najednou ani pomyšlení. Studium v Praze bylo náročné spolu s přípravami na VŠ a Masírování jsem se věnoval okrajově. Při studiích jsem však vypomáhal pro chráněnou společnost Novida, která zaměstnává zrakově znevýhodněné maséry. Dostal jsem se tak do různých call center a na různé běžecké akce. Masáže byly většinou v délce 5-10 min. Tyto akce byly propagační, ale zároveň plné úžasných zkušeností. Masíroval jsem jak různé pracovníky, vykonávající sedavé zaměstnání a práci v kancelářích, tak i různé sportovce a běžce.
V roce 2014 nastala změna a nadešel můj odchod do Brna a to na Janáčkovu akademii muzických umění, kde jsem studoval hru na flétnu. Po absolvování bakalářského studia v roce 2017 jsem zjistil, že na magisterský post nemám potřebné předpoklady. Vrátil jsem se proto k masážím s tím, že pomáhat lidem mi přináší daleko větší potěšení.
Před státní závěrečnou zkouškou jsem objevil možnost zaměstnání. Byl mi nabídnut zaměstnanecký poměr v další chráněné společnosti pro zrakově znevýhodněné maséry, ale tentokrát v Brně. Jednalo se o firmu Nevidomí maséři. Pracovní den byl ale jen jeden den v týdnu a já po studiích nevěděl, co dále s volným časem. Zbývající čas jsem vyplnil druhým pracovním místem v centru rehabilitační a sportovní péče. Zároveň jsem také absolvoval půl roční prestižní kurz zdravotního maséra v rozsahu 500 hodin, který mě opravňoval k práci na rehabilitačním zařízení. Kurz jsem absolvoval opět v Dexter academy. Celé studium probíhalo mezi vidícími kolegy, o to víc bylo náročnější.
Zjistil jsem však, že být obyčejným masérem nestačí a klíčovou cestou k úspěchu je neustálé vzdělávání. Dodělal jsem si několik doplňkových kurzů a rozšířil jsem si repertoár masérských technik, které aplikuji do své sestavy hmatů.
Nyní docházím k názoru, že práce na rehabilitaci mě nenaplňuje vzhledem k časové náročnosti a tzv. manufakturního systému. Chci pro každého udělat maximum bez časového presu. Pro masírování je potřebný klid a rozvaha.
Tramvaj č. 3, 5, 9, a 11 zastávka Jugoslávská, v tomto případě je nejbližší vchod z ulice Merhautova, pak tramvaj č. 4, zastávka Trávníčkova. Tento přístup je bezbariérový.